ŽENY

Tenhle článek jsem začala psát už před rokem, dopsala až teď. Sice si nemyslím, že bych nějak za ten rok dospěla a natož poznala vše. Ale asi jsem ten rok potřebovala k tomu, abych poznala víc sama sebe, něco víc si prožila a zjistila, co přesně pomocí tohoto článku chci předat.

LÁSKU

ŽENÁM

V tomhle století můžeme samy sobě vážně tleskat. Můžeme volit, můžeme pracovat, svět nás už nevidí jen jako předměty ale začíná nás vnímat jako lidské bytosti. (ano tleskejme i přesto, že jsou to naprosto samozřejmé věci). Mezi pohlavími jsou tu stále rozdíly. A když se teď vůbec nezaměřuji na tak samozřejmou! rovnoprávnost, některé rozdíly jsou fajn. Každý jsme šikovní na něco jiného, každý máme jiné energie a schopnosti. Navzájem se učíme a předáváme si znalosti. Ale i přesto všechno, i přesto jak hlasité jsme, se stále děje ženám něco, co by se muži nikdy nestalo. 

Krom toho že mezi muži vládne větší upřímnost (sereš mě, pojď ven, tam si to vyříkáme, hotovo) jsem nikdy neměla možnost slyšet si mezi chlapy šuškat, že tamten Franta je takový děvkař! Ikdyž jich tamten Franta měl stovky, mezi muži má respekt. Ženy ho samozřejmě budou nesnášet a popravdě i trochu komentovat. Pochopitelně. Ale proč když je tomu naopak. Když má žena muže jen na jednu noc, neklesne jen v očích můžu ale hlavně v očích žen!? 

Ikdyž všechny milujeme sex a spíše od žen slyším, že je baví tyhle krátké románky, se i tak samy stále pasujeme do pozic kořisti? Když se spolu dva setkají jen na jednu noc, i přesto, že jsou si toho oba vědomi, muž je za hrdinu a žena za tu chudinku, kterou on obelstil? Nad kterou tak vyzrál.

Neustále se cítíme provinile. Z toho, že nám opět skončil vztah, z toho, že nemáme perfektní známky ve škole, z toho, že nejsme tak hezké, jako ty ženy z časopisu, že nejsme dokonalé matky, nejsme dokonalé šéfky, nemáme dostatečnou kariéru nebo máme jen kariéru ale zapomínáme na rodinu. 

Na obálce časopisu pro ženy je žena. Krásná, štíhlá, dokonalá. Na obálce časopisu pro muže je také žena. Skoro stejný ideál, jako u žen. Ženu jsme si tam ale dosadily samy. Funguje pro nás jako pohon. Chceme být jako ona. Štíhlá, krásná, vypracovaná. Ona je pro nás cíl, ke kterému vzhlížíme. Vzhlížíme i proto, že víme, že pokud budeme takto vypadat, společnost nás bude mít radši. Ale kde má muž svou motivaci? Proč muži dokážou svůj úspěch měřit jen sami se sebou a my se v neustálém strachu poměřujeme s ostatními?

Ráno vstát, zacvičit "jogu" nebo "kardio", potom káva, ať nás nakopne do práce, v práci shony, které sice umíme vyřešit, ale není zde prostor na chyby. Chceš si poplakat, ale nemůžeš protože všude slyšíš jen "nebuď baba, nebuď taková citlivka", další kafe, vyzvednout dítě z kroužku, uvařit večeři, uklidit a konečně jít s kamarádkami večer na víno, aby ses nezbláznila. Taky chceš mít někoho po boku, takže se tam někam snažíš vměstnat partnera, který ti ale říká, že cítí málo ženskosti a proto se chová tak jak se chová. Když nám jedna strana pokulhává, obviňujeme se, že to nezvládáme. Chceme vztah ale i kariéru. Když nás muž opustí, většinou přemýšlíme, kde jsme my udělaly chybu. 

Zastavte se holky. Buďte krásné ne proto, že se k tomu budete přemáhat, ale protože už dávno jste. Buďte nejlepší, třeba i v tom, dělat chyby. Stanovte si své vlastní priority. Můžete mít jen práci. Můžete mít jen rodinu a partnera. Můžete mít obojí a nemusíte mít nic. Jsme ženy. Malá prsa, velká prsa, strie, penis. Nic z toho nestanovuje, jak moc ženami jsme. Milujte každý kousek sebe a své úspěchy poměřujte jen se svými sny. Svět není dokonalý, tak nemůžeme být ani my.

 

fotky bez retuš a úprav

od Natálie Pešková